Aleš Suchpárek, sládek z pivovaru Lanýž
Aleš Suchopárek z minipivovaru Lanýž
Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Nabídku rekvalifikačních kurzů realizovaných VÚPS, a.s. jsem našel na internetu. Povedlo se mi získat i několik kladných referencí, což v kombinaci s dojezdovou vzdáleností Děčín–Praha, rozhodlo.
Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Původním záměrem bylo svézt se na boomu minipivovarů a postavit a provozovat nový pivovar v Labském údolí, nedaleko mého bydliště. To se sice nepovedlo, ale v oboru jsem se přesto uplatnil. Více než tři roky zodpovídám za minipivovar v objektu Dvůr Perlová voda v Kostelci nad Ohří. Vedení společnosti mě podporuje, rozvoji pivovaru se i přes nelehká období covid pandemie daří a zákazníkům naše pivo chutná. Co více si přát?
Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?
Bez větší nadsázky mohu říci, že rekvalifikace a následná změna profese mi naprosto změnila život. Kurz svým pojetím a obsahem nejen splnil, ale spíše předčil má očekávání a rozšířil mé obzory. Nečekal jsem, že bude mít takovou šíři záběru, že bude tolik komplexní. Nebylo to úplně snadné, ale bylo moc příjemné se po tolika letech vrátit zase do „školy“ a objevovat dosud nepoznané. Pokud má člověk chuť a vůli a trochu toho štěstí se do oboru dostat, tak určitě není problém se uplatnit a vypracovat. Ale díky kurzu je to mnohem snazší, protože tak získá širší a ucelený pohled na věc a na obory, které se vzájemně doplňují a prolínají.
Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Více než dvacet let mého profesního života jsem prožil ve finančním sektoru a ve službách, ať už jako zaměstnanec, či jako živnostník. Bez ohledu na to, kolik jsem v těchto oborech poznal úžasných lidí, cítil jsem se naprosto vyčerpaný s nutkavým pocitem, že musím udělat radikální změnu. Neviděl jsem za sebou žádný výsledek odvedené práce, jen příjem prostředků na bankovní konto.
Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
Nejvíce si potrpím na klasický ležák plzeňského typu a ve své praxi se mu také nejvíce věnuji, zejména pro jeho skvělou pitelnost. Když je ale příležitost, rád si vychutnám dobrý Bock, či Stout.
Jaké je vaše profesní motto?
Ať už jsou moderní technologie sebelepší, klasické řemeslné pivovarnictví zůstává především o poctivé práci, správném přístupu a schopnosti trpělivě sledovat a správně reagovat na to, co se nám v průběhu celého výrobního procesu děje pod rukama… Alespoň já to tak cítím, a proto je mým profesním mottem „S pokorou k úspěchu“.
Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Během rekvalifikačního kurzu a následně během mé nové praxe jsem poznal celou řadu naprosto úžasných lidí, kteří prostě tvoří velmi zajímavou sociální bublinu. Valná většina z nich obětuje své práci mnohem více, než je u klasických zaměstnání zvykem. Ať už jsou to ti, co zajišťují výzkum, předávají informace do praxe, nebo prostě „jenom vaří pivo“, dělají to srdcem a s pocitem určitého poslání a zadostiučinění. To je jim myslím všem společné a moc si jich za to vážím.
Co byste přál českému pivovarství?
Českému pivovarnictví bych přál, aby i nadále zůstávalo tradiční a možná i konzervativní. Aby zbytečně nepodléhalo současným moderním trendům výroby naelko a nízkoalkoholických piv. Ať alespoň část sládků najde v sobě tu trpělivost pro „výchovu poučeného spotřebitele“, který půjde za menším objemem, ale o to s vyšší kvalitou.
