Představujeme studenty našich rekvalifikačních kurzů: Michal Roud, domovarník
Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
S VÚPS už se celkem pravidelně potkávám mnoho let a to nejčastěji formou degustačních kurzů a jednou za čas i zkoušek. O tomto kurzu jsem tudíž již delší dobu věděl a jen to čekalo na moji potřebu, která vycházela v tuto chvíli z mého velkého domovarnického hobby.
Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Jako hobby domovarník jsem si dokázal spoustu věcí nastudovat z literatury, z různých fór, kde se tyto věci probírají, ale moc mě lákalo si doplnit znalosti do hloubky dané problematiky. Nejen vědět, že je to tak a tak, ale opravdu si některé věci dokázat odvodit a pochopit více jednotlivé procesy. Pivo je úžasný nápoj, zaslouží si tu nejlepší péči.
Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Po začátku kurzu jsem si říkal, ano je to to, co jsem očekával, vše si doplním, pěkně zopakuji v souvislostech, něco vyzkouším v laboratoři…. Ale další měsíc již nastal posun a já jsem zjistil, že to není jen oprášení, ale naprostá renovace a prohloubení mých znalostí kolem piva, ale nejen piva… Jako domovarník si koupím slad, chmel, kvasnice a začnu vařit. To, co jsem si myslel, že mě vlastně tak moc nebude zajímat a to sladovnictví, se ukázalo také jako velmi zásadní. Díky tomu, že se člověk dozví co všechno předchází tomu, než si začnu vařit pivo, jak obrovské množství procesů sladování ovlivňuje výsledné dílo.
Obecně můžu říci, že každou cestu ze „školy“ domů jsem přemýšlel o tom, co vše musím v procesu výroby, ve vybavení nebo v rámci sanitací/dezinfekcí změnit a postupně jsem tak i činil. Laboratoře byly naprosto perfektní, člověk si vyzkoušel od A do Z, a to i na svých vzorcích, k čemuž bych se běžně nedostal. V rámci exkurzí po pivovarech, sladovnách a chmelařských podnicích jsme se dostali vždy až k jádru „pudla“. To to vše podtrhoval náš úžasný „třídní“, který nás celým kurzem provedl s noblesou a svým osobitým humorem a vím, že v tuto chvíli mluvím za všechny účastníky našeho kurzu. 🙂
Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Od roku 2017 si vařím pivo doma, v roce 2019 jsem založil s dalšími kamarády oficiální spolek Plzeňský Domovarník z.s., kde sdružujeme lidi kolem domácího vaření piva a snažíme se pomáhat začínajícím domovarníkům sdílet co nejvíce informací a posunovat se v kvalitě doma vařených piv dál a dál. Od roku 2023 jsem i členem rady Cechu domácích pivovarníků, kde se snažíme o totéž ale v celorepublikovém měřítku, pořádáme domovarnické soutěže, setkání a podobně. Věříme tomu, že hlavně z domovarníků se může stát ten nejlepší sládek „srdcař“, který může posunou naši pivní kulturu zase o kousek dál a k dokonalosti.
Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Zde opravdu nemusím přemýšlet ani minutu, je to jednoznačně ležák plzeňského typu, byť si doma rád vařím piva všech smyslných a nesmyslných pivních stylů, je to úžasný koníček.
Jaké je Vaše profesní motto?
Žádná nová várka se neptá té předchozí, jak dopadla…Když to přeložím, neustálá práce a pokora je to, co pivo vyžaduje!
Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Pracuji v úplně jiném oboru, než se piva týká a svých kolegů si opravdu vážím – stejně jako dobrého ležáku, není ho nikdy dost. Jen v dobrém kolektivu mohou vznikat dobré věci a je úplně jedno v jakém oboru se nacházíme.
Co byste přál českému pivovarství?
Právě sládky „srdcaře“, aby je nesemlel denní blázinec a aby se vždy těšili do práce, jen tak se můžeme posunout dál, mi domovarníci – „spolkaři“ – pro to uděláme maximum.
Představujeme studenty našich rekvalifikačních kurzů: Adam Špička
