Ing. Prokop Herák

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Prokop Herák z Pivovaru Lednice

Jaký rekvalifikační kurz jste u nás absolvoval?
Absolvoval jsem rekvalifikační kurz Pivovarnické a sladovnické práce. Kurz jsem ukončil v březnu letošního roku (2021).

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
O kurzu jsem se dozvěděl již před více než pěti lety z internetu a v roce 2020 jsem se rozhodl do kurzu přihlásit.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Hlavní mou motivací bylo zvýšení vědomostí jakožto domovarníka, s případným možným budoucím uplatněním v pivovarském oboru. V té době jsem ještě netušil, že uplatnění v pivovarském
oboru přijde záhy.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?
Kurz naplnil mé očekávání nadmíru toho, co jsem očekával. Především prohloubení vědomostí o technologických postupech výroby sladu a piva, odborné terminologii, základních  mikrobiologických a analytických rozborech a základní legislativě vztahující se k výrobě sladu a piva. Dále jsem měl možnost seběhem kurzu seznámit se zajímavými osobnostmi pivovarnictví, se kterými bych jinak zřejmě neměl možnost se potkat a seznámit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Během mé profesní dráhy geodeta a úředníka jsem se věnoval vaření piva v domácích podmínkách. Ještě během absolvování rekvalifikačního kurzu jsem měl možnost stát se součástí týmu, který zakládal nový pivovar v Lednici. Nyní jsem v tomto pivovaru zaměstnán jako sládek na plný úvazek. K pivovarství mě zřejmě přivedla rodinná historie a láska k pivu. Již můj pradědeček byl zakladatelem a dlouholetý předsedou tehdejšího akciového pivovaru v Břeclavi.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
Kromě světlého ležáku, který by měl být vlajkovou lodí nově vznikajícího pivovaru v Lednici, mám v oblibě francké pivní styly.

Jaké je vaše profesní motto?
I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem. (čínské přísloví)

Co byste přál českému pivovarství?
V současné době bych mu přál, aby překlenul současné těžší období. A samozřejmě, aby si i nadále udržovalo dobré jméno po celém světě. Dále bych mu přál i spoustu nových nápadů a inovací.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 2/21

Ing. Roman Řezáč

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Roman Řezáč z Pivovaru Řevnice

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Jelikož jsem se zajímal o senzorické zkoušky a webové stránky VÚPS jsem pravidelně navštěvoval, nemohl jsem přehlédnout zmínku o rekvalifikačním kurzu.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Dozvědět se víc o výrobě piva, prohloubit znalosti a seznámit se s lidmi z oboru a s těmi, kteří pivu propadli stejně jako já.

Splnilo se vaše očekávání? Přinesl kurz pro vaši práci něco nového?
Splnilo. V té době jsem sice v pivovaru pracoval, ale naprosto v jiném oddělní. Pivo jsem vařil pouze doma, ani jsem netušil, že mě absolvování kurzu dostatečně namotivuje k tomu, abych ve svém životě udělal obrat o 180 stupňů a změnil povolání. Můžu tedy říci, že mi kurz přinesl novou práci. Práci, která mě baví a naplňuje.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Po škole jsem začal pracovat v oddělení financí a doma si čas od času uvařil pivo. Pivo jsem měl vždy rád, ale na ČZU jsem si ho zamiloval. Výzkumný pivovárek, vaření piva jako součást bakalářských a diplomových prací, studenti píšící tyto práce, mnozí profesoři odborníci na pivo a pivovarský průmysl. To vše mě ovlivniloa začalo mi být jasné, že bych se chtěl v životě pivovarství věnovat. Kdybych se byl dostal na jinou školu, například na VŠE, tak bych se ubíral naprosto jiným směrem. Momentálně pracuji v pivovaru v Řevnicích, v mém rodném městě. Jedná se o „akciový“ pivovar, kdy většina akcionářů (včetně mě) pochází z Řevnic a okolí. Varna má objem 5 hl, otevřené kvasné kádě a tanky 10 hl, což znamená, že musím dělat dvouvárky.

Co všechno v pivovaru vaříte?
Vlajkovou lodí je dvanáctka, kterou místní pijí nejraději. Rád vyrábím 100% pšečničná piva. Ano, používám pouze pšeničný slad, i když musím využít rýžových či špaldových pluch, abych vůbec mohl scedit sladinu. Svrchně kvašená piva vyrábím hlavně v létě.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
V současné době dávám přednost lehkým pivním stylům. Cyklistická, výčepní a stolní piva. Taková bych si chtěl do budoucna vychutnávat a vyrábět. Piva plná chuti a aroma, pitelná a nezpůsobující nadměrné nachmelení. V Polsku mě oslovilo grodziskie, zaujal mě i grisette a samozřejmě celá řada výborných voňavých letních a „session“ svrchňáků. Do budoucna bych rád vyráběl kvalitní lehká piva. Chtěl bych si též vyzkoušet výrobu bezlepkových piv či piv se sníženým obsahem lepku, kdy je část ječného sladu nahrazena pohankovým.

Jaké je vaše profesní motto?
Nekecat a makat. Kecat a „degustovat“ až po práci, což může být někdy problém, protože v malém pivovaru je vždycky práce dost.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Nadšení, výdrž a houževnatost. Zejména v současné době, která gastro provozům moc nepřeje. Mají též dobré nápady a nezřídka mě inspirují a dodávají mi odvahu, abych vyzkoušel i něco nového, méně konzervativního.

Co byste přál českému pivovarství?
Aby si udrželo svou dobrou pověst, tradici, ale též, aby se pivovary nebály přijít i s něčím neotřelým, zejména ty střední a velké. Samozřejmě, že umět uvařit dobrý ležák je základ, ale vždyť je na světě tolik druhů piv. Byl bych taky rád, kdyby lidé nepřestali chodit na točené pivo, popovídat si u něj, poklábosit si tváří v tvář, nejenom komunikovat na internetu skrze sociální sítě.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 1/21

Mgr. Jindřich Lesage

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Novoborský pivovar

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Od kolegů z pivovaru Falkenštejn

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Chtěl jsem získat podrobné teoretické informace o vaření piva, abych měl co nejlepší vhled do práce sládků/vařičů
u nás v nově vznikajícím minipivovaru. Neměl jsem ambice je po absolvování kurzu kontrolovat, na to ostatně nemám dostatečnou praxi. Šlo mi spíše o to, abych s nimi mohl mluvit na odbornější úrovni a abych mohl přispět smysluplnými názory k novým recepturám, k navrhovaným změnám, k plánovaným nákupům surovin a technologií. A v neposlední řadě jsem se chtěl naučit vařit pivo.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Má očekávání kurz splnil. Přednášky byly na vysoké úrovni, oceňuji přehled přednášejících o praktickém provozu pivovarů a sladoven. Návaznost exkurzí a praxí na přednášky je velice účelná. V práci zatím znalosti z kurzu moc neuplatním, věnujeme téměř všechen čas přípravě restaurace a s tím souvisejícího papírování. Ale těším se, až si utřídím nahromaděné informace z přednášek a poznámky z exkurzí a praxí – při provozu pivovaru je určitě budu využívat.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

S kolegy jsme dvacet let dělali digitální kartografii, ale protože jsou mapy čím dál tím více dostupné zdarma (jak na internetu, tak v tištěné podobě na informačních centrech) a je těžké se v tomto oboru uživit, byli jsme nuceni udělat krok stranou. Nápad založit minipivovar s restaurací se postupně rodil z nápadu na domácí vaření piva s partou kamarádů.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Rád ochutnávám nejrůznější svrchně kvašená piva typu ALE a IPA, ale při delším posezení zůstávám u ležáků.

Jaké je vaše profesní motto?

Žádné nemám. Zastávám názor, že každá práce se má dělat pořádně. V tomto směru s tím souvisí vaření piva z co možná nejkvalitnějších surovin, důraz na čistotu prostředí, sanitaci a péče o pivo až do momentu předání zákazníkovi.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Pracovitost a poctivý přístup k práci každého jednotlivce je předpoklad pro dobře fungující kolektiv i firmu jako takovou. Vážím si schopnosti kolegů ve firmě hrát týmově, nesnaží se jakkoliv zvýhodňovat sami sebe. Jde nám o jednu věc a v tom je naše síla.

Co byste přál českému pivovarství?

Budu rád, když se v našich končinách bude dál udržovat tradice kvalitních českých ležáků. Ale přál bych si taky, aby pokračoval současný trend výroby rozmanitých svrchně kvašených piv – ať je pořád co objevovat.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 5/20

 

RNDr. Jan Srb

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Pivovar Falkenštejn Krásná Lípa v Českém Švýcarsku

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Věděl jsem, že VÚPS pořádá tento kurs, takže jsem si pouze dohledal konkrétní informace na webových stránkách.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Spoluvlastním a řídím malý pivovar s restaurací a penzionem a protože nejsem vyučený v oboru pivovarnictví, bylo jednoznačnou motivací rozšíření znalostí v oboru. Zvažoval jsem i dálkové studium na SPŠ potravinářských technologií, ale s ohledem na časové možnosti a pracovní vytíženost jsem se rozhodl pro rekvalifikační kurs.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Ano, absolvování kursu mě v řadě věcí posunulo. Obecně asi platí, že pokud chcete něco řídit a rozvíjet, je potřeba znát daný obor a jeho problematiku, což se týká i pivovarnictví. Když jsem zakládal pivovar, byl jsem nováčkem v oboru a spoléhal se na spolupráci se zkušenými pivovarníky. V řídící pozici za vás ale nikdo jiný klíčová rozhodnutí neudělá, takže nakonec stejně zjistíte, že pokud se chcete rozhodovat správně, musíte se daný obor alespoň v základech naučit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Původně jsem vystudoval geografii na Karlově Univerzitě a oboru jsem se věnoval zhruba 15 let. Pivo bylo vždy můj nejoblíbenější nápoj a díky kamarádovi, který se již před mnoha lety začal věnovat domácímu vaření piva se stalo i koníčkem. To že se to později překlopilo do mé dosavadní práce byla do jisté míry otázka náhody, za kterou jsem dnes rád.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Musím říci, že není moc pivních stylů, které by mi nechutnaly. Důležitější je, zdali je pivo v daném stylu dobře pitelné a bez vad. Jestli existuje nějaký styl, který nepatří k mým oblíbeným, tak jsou to pšeničná piva.

Jaké je vaše profesní motto?

O profesním mottu přemýšlím při této otázce poprvé a nic mě na první dobrou nenapadá. Obecně si myslím, že z hle- diska práce nastává ideál, pokud člověka práce baví, je pro svojí práci zapálený a ještě navíc úspěšný.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Určitě motivace, schopnosti pracovat pro tým a dále na sobě pracovat. Dobře řídit tým a motivovat spolupracovníky je z hlediska manažera určitě ten nejtěžší úkol.

Co byste přál českému pivovarství?

Na rozdíl od jiných odvětví je na vývoji pivovarnictví v Česku, ale samozřejmě   i ve světě pozitivní to, že dochází díky rozvoji řemeslného pivovarnictví k „deglobalizaci“ trhu a rozvoji lokálních značek. Přál bych tedy českému pivovarnictví pestrost a silný sektor „craft breweries“, kteří budou úspěšně konkurovat nadnárodním značkám a průmyslovému pivovarnictví. Zároveň bych si přál, aby lidé ve městech i na vesnicích méně koukali na televizi a více spolu komunikovali a družili se a to nejlépe v místních restauracích a hospodách. To by samozřejmě pomohlo i nám, pivovarníkům.

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 1/20

 

Lucie Janečková

Absolventka kurzu  Sanitační technik nápojových cest – Lucie  Janečková, létající výčepní

Jak jste se o kurzu VÚPS, a.s., Sanitační technik nápojových cest dozvěděla?

O kurzu mě informovala předsedkyně profesního sdružení Sanitace nápojových cest, paní Bc. Eva Čížková. Sama jsem členkou sdružení už čtvrtým rokem.

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?

O mně je všeobecně známo, že se ráda učím a vzdělávám. Takže když jsem se o kurzu dozvěděla, neváhala jsem ani minutu. Viděla jsem to jako další příležitost, jak si rozšířit obzory a dozvědět se něco nového, co pak na našich Lokálech můžeme aplikovat. Byl to pro mě vlastně další způsob, jak posunout sanitace zase o něco výš a i díky tomu mít skvěle ošetřené pivo.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ohledně sanitacích samotných jsem se nic nového nedozvěděla. Ale to je dáno tím, že sama sanituji několik našich hospod. Lokály jsou autorizované provozovny a sanitaci si na všech hospodách děláme sami. Pro mě byla určitě přínosnější další část kurzu zaměřená podrobněji na mikrobiologii, kde jsme rozebírali třeba plísně nebo jsme si vyzkoušeli membránovou filtraci. Naučili jsme se také, jak správně provádět chemické výpočty.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství a sanitaci?

Abych pravdu řekla, tak je to vlastně docela úsměvné. Začala jsem na naší provozovně Hamburk před 5 lety. Nastupovala jsem tehdy pouze na brigádu na léto, než mi začne na podzim škola. No a z původních tří měsíců byly najednou 3 roky. Postupem času jsem se z pozice servírky dostala za výčep. Musela jsem se naučit, jak správně čepovat pivo, jak se o výčep starat, jak mýt půllitry a že není pivo jako pivo. Měla jsem to štěstí, že jsem se učila od jednoho z nejlepších v oboru – od Lukáše Svobody. Naprosto jsem tomuto řemeslu propadla. Věděla jsem, že školu dokončím, ale rozhodně chci zůstat u piva. Když jsem se vše naučila, tak sanitace byla dalším jasným krokem. Přece vám nebude čistit pivní vedení někdo cizí, když to můžete dělat vy a mít tak jistotu, že to děláte, jak nejlépe umíte a vše máte na 100 % čisté.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Řekla bych, že jsem v tomto ohledu velmi konzervativní a úplně nejraději mám čepované pivo na hladinku. Čirá dokonalost. Netřeba slov. Na druhou stranu perfektně načepovaným „mlíkem“ nikdy nepohrdnu, hlavně teď v létě.

Jaké pivo máte nejraději?

Nebude asi žádným překvapením, že je to náš nejlepší český ležák. Nikdy jsem nebyla moc velkým fanouškem svrchně kvašených. To se vlastně změnilo až v poslední době. Díky našemu novému konceptu Dva Kohouti, kde se čepují převážně svrchně kvašená piva, jsem jim začala postupně přicházet na chuť.

Jaké je Vaše profesní motto?

Nikdy neusnout na vavřínech. Myslím si, že je to dost častá chyba a nejen v gastronomii. Já vždy budu přemýšlet, jak sebe a naše řemeslo či výčepní posunout zase o kus dále.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů?

Profesionality v první řadě. Troufnu si říci, že pracuji s těmi nejlepšími. To vás vždy posouvá dál. A také jejich životních postojů. Jsou to všichni naprosto normální lidé, kteří jsou pro svojí práci zapálení a chtějí jí dělat, jak nejlépe to jde. A v neposlední řadě se s nimi vždycky šíleně nasměju. 😊

Co byste přála českému pivovarství/české hospodě?

Samozřejmě jen to nejlepší. Hodně skvělých výčepních, kteří svou práci budou brát jako poslání, mnoho spokojených zákazníků a samozřejmě jen to nejlepší pivo. Sice jsme ušli už docela dlouhou cestu a výčepní řemeslo a samotné čepování se posunulo a je na velmi dobré úrovni, ale ještě je veliký kus cesty před námi. Bylo by super, kdybychom si jednoho dne mohli dát perfektně načepované pivo v jakékoliv hospodě, nemyslíte?

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 4/19

Tomáš Muthný

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

 

Můžete nám prozradit, jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Společnost Anton Paar dlouhodobě s VÚPS spolupracuje. Jsme výrobcem zařízení, která jsou používána pro analýzu piva v laboratořích VÚPS, a také se pravidelně účastníme akcí pořádaných VÚPS.

Co Vás motivovalo k přihlášení se do kurzu a jaký přínos jste očekával?

Absolvování rekvalifikačního kurzu, pro které jsem měl od společnosti Anton Paar plnou podporu, má za cíl přinést zvýšení profesní kvalifikace a vyšší úroveň podpory pro naše obchodní partnery.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Očekávání byla splněna v míře vrchovaté. Za velký bonus navíc považuji, že jsem pivo a pivovarství začal vnímat nejen pracovně ale i osobně, a zařadil se tak mezi šťastlivce, kteří mohou prohlásit, že je jim profese koníčkem.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Vystudoval jsem postgraduální studium na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a věnoval se výzkumu v oblasti farmacie a kosmetiky. Z rodinných důvodů jsem se rozhodl pro změnu, a právě v tu chvíli jsme na sebe se společností Anton Paar „narazili“. K laboratoři jsem tedy měl velmi blízko, k pivovarství už méně. Musel jsem se naučit mnoho jednotlivých věcí a scházel mi komplexní vhled do problematiky a propojení jednotlivostí do logického celku. A právě v tomto mi rekvalifikační kurz pomohl asi nejvíc.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Jsem konzervativec a preferuji tradiční ležák. Ale velmi jsem si oblíbil také pšeničné pivo.

Jaké je vaše profesní motto?

Pracuj tak, aby ses mohl pochválit ☺

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Těžko být v této otázce konkrétní, ale když jdu kanceláře, těším se na ně, a to je asi všeříkající.

Co byste přál českému pivovarství?

Pivovarství mě velmi překvapilo naprosto nevídanou koncentrací lidí, pro které je jejich práce koníčkem až vášní. Lidí hrdých na svoji práci, avšak pokorných. Nechť má nejen české pivovarství takových lidí ještě víc!

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 2/19

 

Ing. Josef Kozler

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Majitel pivovaru Modrá Hvězda v Dobřanech

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení do kurzu a co jste od něho očekával?

Po dvaceti letech provozování malého pivovaru a praxe v něm bylo mým cílem získání nových a vyzkoušených vědomostí v pivovarnictví, potvrzení našich subjektivních postupů, získání nových teoretických poznatků do další práce, kontakty na dodavatele, pivovary a lidi. Stejně tak poznání obsahu základních surovin při výrobě piva a laboratorní vědomosti – mikrobiologie a analytika.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ano, vědomosti jsem na jaře aplikoval do rekonstrukce ležáckého sklepa a varny, změnil stávající sanitační postupy, nákup nové technologie kotelny, sanit. tanků, myčky sudů, měření teplot, rozvody vzduchu, plynů, generátor dusíku, vylepšení postupů rmutování piva atd.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?

Jsem Ing. ekonom. V roce 1994–95 jsem v Praze objevil pivovar v Chýni, začal spolupracovat se sládkem
T. Mikulicou a v červnu 1998 jsem otevřel svůj pivovar Modrá Hvězda.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Děláme pivo plzeňského typu, takže mám rád hořké světlé spodně kvašené pivo 10% a ležák 12%. Samozřejmě také naše dobřanské pivo hořké typu IPA je naší zálibou.

Jaké je Vaše profesní motto?

„SVOBODA“ – pro všechny.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Cti, charakteru, pracovitosti a používání selského rozumu, poctivosti.

Co byste přál českému pivovarství?

5% DPH, pospolitost, navýšení prodeje čepovaného piva a zodpovědné politiky/ odborníky.
Zdravíme všechny z Dobřan a dej Bůh štěstí a zdraví, Pepík a Martina.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 1/19

Martin Hromádka

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

studoval na Gymnáziu J. Palacha v Mělníku a ESO Euroškole Praha, do roku 2016 pracoval jako redaktor a editor zpravodajství (ČTK, Český rozhlas), nyní působí v pivovaru Antoš ve Slaném.

Vaše profesní minulost s pivovarstvím nesouvisí. Co nakonec rozhodlo, věnovat se profesionálně tomuto oboru?

V mém případě byl rekvalifikační kurz impulsem k zásadní změně, a sice opustit dosavadní práci a začít se naplno věnovat tomu, co mě opravdu baví. Že bych dělal s pivem, jsem zvažoval dlouho, ale chyběla mi představa, jak a kudy na to. Dneska už si troufnu říct, že i bývalý redaktor může patřit mezi  „pivovarské“, za což jsem vděčný hlavně našim mentorům z VÚPS. Jsou experty v oboru a zároveň měli k nám skorolaikům úžasný lidský přístup.

Co je hlavním mottem, které jste si přinesl do své práce?

V různorodé společnosti kolegů-rekvalifikantů zastupuji domovarníky, první pivo jsem uvařil v roce 2009,  a od té doby zkouším všechny možné pivní styly, od českého ležáku přes belgické ale až třeba po lipské gose. Líbí se mi motto jednoho kolegy „Pivami se člověk učí“. Taky moc rád za pivem cestuji, nejčastěji do Horních Franků, kde dělají podle mě vůbec nejlepší ležáky na světě.

Jaké máte představy o nejbližší budoucnosti?

Momentálně sbírám zkušenosti v pivovaru Antoš ve Slaném. Začal jsem pěkně odspoda stáčením, mytím sudů a drhnutím podlah, teď mám na starosti objednávky zákazníků a expedici piva a časem bych se chtěl propracovat až k varně. Takže moje rekvalifikace vlastně pořád pokračuje, i když kurz už je, bohužel, skoro rok minulostí.

Bc. Jiří Čulík, Dipl Mgmt.

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Univerzita J.A.Komenského Praha, Bakalářské studium se zaměřením na komunikaci psychologii a práci s lidskými zdroji, The Open University Praha, diplomované studium managementu se zaměřením na řízení změn v oblasti, lidských zdrojů a výkonnosti celé organizace.

Vy se již dlouhou dobu věnujete pivo­varství.  Jak se stalo, že jste se rozhodl působit právě v tomto oboru?

V pivovarech pracuji od roku 1997. Začínal jsem v pivovaru v Litoměřicích jako obchodní zástupce, kde jsem se následně přes různé pozice řídil celý obchod. Již zde jsem se na setkáních s kolegy vedení pivovaru zabýval prakticky celým procesem pivovaru od výroby po konečnou distribuci piva k našim zákazníkům a spotřebitelům. V roce 2000 jsem přešel do společnosti Drinks Union, kde jsem měl primárně na starosti celý český trh hospod a restaurací.  Následně v roce 2008 jsem integroval do společnosti Heineken, kde jsem působil zpočátku na obchodním oddělení, pak jsem přešel do oddělení logistiky a distribuce. Do výroby jsem vstoupil v roce 2015 do pivovaru Krušovice, kde do dnes řídím celé oddělení stáčíren. Je to dlouhá a zajímavá historie…

S jakým záměrem jste se přihlásil již jako profesionál v oboru do kurzu, a co vám účast v něm přinesla?

Minulý rok jsem došel k rozhodnutí, že další krok v mé kariéře by mohl být krok směrem pochopení komplexní problematiky výroby piva a proto jsem využil velmi zajímavé nabídky v naší společnosti a přihlásil jsem se do nabízeného rekvalifikačního programu VÚPS. Chtěl jsem na­čerpat nové znalosti a zdokonalit se v obo­ru, v kterém vlastně působím skoro celý profesní život. Dnes vnímám pivo jako fenomén, ke kterému je potřeba přistupovat s velkým respektem. Všichni vnímáme masivní nárůst minipivovarů a je možnost se setkat s pivy mnoha druhů a charakterů.

„Uvědomil jsem si, že uvařit pivo není až takový problém, ale udržet jeho dlouhodobou kvalitu a dát mu požadovanou péči není tak úplně jednoduché“

Bylo mě ctí se účastnit rekvalifikačního kursu VUPS. Jeho náplň plně pokrývá celou problematiku sladařských, pivovarských, a abych nezapomněl na laboratoře, tak i samozřejmě jiných problematik.
Informace a zkušenosti, kterých jsem nabyl v kursu, vnímám s velkým respektem a změnil se i můj postoj k vaření, stáčení a ošetřování piva.
Věřím, že získané znalosti určitě využiji přímo v praxi a věřím také, že nejsem obohacen pouze jako člověk, ale výrazně jsem si rozšířil mé vnímání komplexních pivních problematik.
Samozřejmě nesmím opomenout přístup celého sboru VÚPS, kde kvalita výuky a příprava presentačních materiálů byla ve vysoké kvalitě, ale hlavně nepostrádala srozumitelnost a plnou odbornost.
A jako velký bonus jsem získal nové kolegy a myslím, že mohu říci přátele, ať už z řad VÚPS, nebo kolegů s kursu. Byla to pro mě zkušenost, i když musím říci ča­sově velmi náročná, ale nezapomenutelná.

Mgr. Šárka Vávrová

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Univerzita Karlova, Praha, Pedagogická fakulta, obor Biologie – Pedagogika

Vy se již nějakou dobu věnujete pivovarství na plný úvazek. Jak se stalo, že jste se rozhodla působit právě v tomto oboru?

Dostala jsem se k pivu jako slepá k houslím, jak už to tak obvykle bývá. Byla jsem oslovena na spolupráci, kdy jsem produkčně zajišťovala kapely pro pivní festival. Ve finále mě pivo tak pohltilo, že už jsem nedokázala odejít do jiné branže. A popravdě jsem ani nechtěla.

Můžete našim čtenářům trochu přiblížit konkrétní aktivity, které vyvíjíte?

Mám pocit, že dnes už se všechno, co dělám, týká piva. Pořádám pivní akce, připravuji degustační balíčky, organizuji různé degustace nebo párování piva s jídlem, mediálně zastupuji Cech domácích pivovarníků… a hodně ráda pivo piju. Nejzásadnější ze všeho pro mě ale je pořádání akcí a snaha o pivní osvětu.

Současně se neustále potkávám s novými lidmi a objevuji nová piva. Zhruba před rokem jsem začala psát blog Šárka pije pivo (www.sarkapijepivo.cz). Je to blog, kde uspokojuji svojí potřebu dostat ze sebe všechno to, kde jsem byla, koho jsem tam potkala, co jsem ochutnala nebo co nového jsem zase objevila. Pro krátká sdělení formou fotografií jsem k blogu později přidala i stejnojmenný facebookový a instagramový účet.

Můžete uvést nějakou aktuální věc, která Vás moentálně nejvíc pohlcuje?

Teď se věnuji hlavně přípravě Českého pivního festivalu 2018 (www.ceskypivnifestival.cz). To je event, který připravuji celoročně. Trvá celkem 17 dní a navštíví ho 60 tisíc návštěvníků, takže je to práce opravdu na celý rok.

S jakým záměrem jste se přihlásila již jako profesionál v oboru do kurzu, a co vám účast v něm přinesla?

S oblibou říkám, že nelituji jediné koruny a jediné minuty vložené do absolvování Rekvalifikačního kurzu na VÚPS. Přihlásila jsem se tak trochu z hecu, chtěla jsem načerpat nové informace, zdokonalit se v oboru, v kterém už nějakou dobu působím, pochopit více souvislostí. To vše se mi povedlo. A jako hodnotný bonus jsem získala nové přátele ať už z řad vyučujících nebo spolustudentů. Byl to pro mě krásný, i když časově velmi náročný, půlrok a moc ráda na něj vzpomínám.