Michal Novák

Michal Novák, podsládek Městského pivovaru Domažlice

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
O kurzu jsem se dozvěděl na pivovarské soutěži Pivní pečeť v Českých Budějovicích od čerstvého absolventa vašeho kurzu. Velice mě ta možnost zaujala. Pochválil váš kurz ohledně kvality a rozsahu výuky. A následně jsem si to šel rovnou domluvit s Vámi. 🙂

Jaká byla motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Do pivovarství jsem takzvaně skočil rovnýma nohama. Před nástupem do pivovaru v Domažlicích jsem neměl absolutně žádné zkušenosti. Od kurzu jsem očekával získání vědomostí jak o postupech na varně, tak následné kvašení a dozrávání piva. Ale i základní znalosti z chemie a sladařství. Také mě velmi motivovalo rozšíření mojí kvalifikace do budoucna.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Moje očekávání se naprosto splnilo. Kurz mi pomohl pochopit celý proces vaření piva od začátku až do konce. Získal jsem znalosti také ze sladařství a pivovarských výpočtů. A praktická výuka v laboratoři byla velmi zajímavá. Kurz mi dal všeobecný nadhled a posunul mě vpřed v mé práci.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Vyzkoušel jsem si několik zaměstnání od obsluhy benzinové pumpy až po obsluhu bioplynové stanice. Choval jsem s manželkou na rodinné farmě skot na produkci mléka. A troufám si říci, že všechny ty profese mi menší i větší měrou pomohli i v pivovaru. Od znalosti šrotovníku až po znalost ovládacího systému na bioplynové stanici. A za práci v Domažlickém pivovaru vděčím nejvíce svojí manželce, která mi ukázala inzerát, že hledají pomocnou sílu. A je z toho práce snů.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Samozřejmě poctivý český světlý ležák. Ale čím dál více mi chutná New England Indian Pale Ale. Jakmile mám možnost ochutnat nový, jdu do toho.

Jaké je Vaše profesní motto?
Nevím, jestli je profesní. Ale: „ŽIVOT JE KRÁTKÝ A JE POTŘEBA SI HO POŘÁDNĚ UŽÍT!

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Obětavosti, vášni a zapálenosti pro práci v pivovaru. Děláme pivo a naši práci s opravdovou láskou a poctivostí.

Co byste přál českému pivovarství?
Ať se nám stále daří vařit nejlepší piva na světě a všem, kteří této práci věnuji svůj čas, přeji mnoho úspěchů a mnoho zdaru bez úrazu.

Karolína Drábková

Karolína Drábková | VÚPS, a.s. – technický vedoucí Senzorického centra/analytik specialista

Jak jste se o našem kurzu dozvěděla?
Když jsem nastoupila na VÚPS jako student.

Jaká byla motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?
Kurz mi byl nabídnut ze strany vedení, že by se mi znalosti z něj mohly hodit k mému studiu. Neváhala jsem a s radostí přijala. Pivovarnictví jsem znala jen v základu ze školy, a tak jsem očekávala, že se dozvím úplně vše.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Ano, splnilo. Díky kurzu jsem se dozvěděla mnoho cenných informací, jak pro studium, tak pro domovarnictví. Kurz mi dal mnoho znalostí, dovedností v rámci praktické části a možnost díky exkurzím se podívat nejen do pivovarů.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Když jsem nastupovala na střední školu, moc jsem chtěla nastoupit na pivovarství. Ze strany rodičů mi to, ale bylo zakázáno. „Holka a pivo, kdo to kdy viděl.“ Tak jsem vystudovala potravinářský obor a pokračovala v něm také na VŠ. Když jsem se hlásila na postgraduální studium, tak mnou vybrané téma bylo obsazené. Když jsem se školitelkou řešila, jaké jiné téma bych mohla dělat, zmínila jsem se, že bych mohla studovat něco s pivem. Pak už stačil jeden telefonát, jeden pohovor a u piva jsem byla hned.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Nejraději mám klasický ležák. U toho se vždycky skvěle sedí s přáteli. Ale mám také ráda lehčí piva typu Summer ALE, která jsou skvěle pitelná.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Zaměstnance zatím nemám 😀 U kolegů si nejvíce vážím loajality a týmové práce.

Co byste přála českému pivovarství?
Aby to v této těžké době nevzdávalo a dařilo se mu stále lépe a lépe. Znám mezi pivovarníkama opravdové srdcaře, kteří jedou za rámec svých možností, ale stále to nevzdávají. Tak aby se dařilo hlavně těmto, a to místo na trhu a chuťových buňkách zákazníků si vždycky našli.

Michal Šneberger

Michal Šneberger | Pivovar Rudohor

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Jelikož jsem většinu svého profesního života pracoval v pivovarnictví, nebyla pro mě existence tohoto kurzu tajemstvím.

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Motivace byla jasná, plán vystavět rodinný pivovar se v mé hlavě rodil již delší dobu a potřeboval jsem rozšířit svoje obzory i o výrobní část pivovarského řemesla, protože do té doby jsem se věnoval zejména obchodní činnosti.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Ano kurz bezezbytku splnil má očekávání. Kurz jsem neabsolvoval proto, abych se hned pustil do vaření piva. Moje očekávání spočívalo v možnosti stát se alespoň trochu rovnocenným partnerem pro sládka při diskuzích o výrobních postupech, problémech v pivovaru spojených s provozem a vařením piva. Také při diskuzích o uvádění nových piv na trh a tím pádem i vymýšlení receptur jsem chtěl se sládkem vést polemiku již se znalostí základních principů při vaření piva.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Jak už jsem uvedl, většinu svého profesního života jsem strávil v pivovarnictví. Pracoval jsem na manažerských pozicích ve velkých korporátních pivovarech vlastněných zahraničními investory. 10 let jsem pracoval v Plzeňském Prazdroji, poté 8 let v pivovarské skupině Pivovary Lobkowicz a rok pro nadnárodní pivovarský koncern Molson Coors. Jelikož se mi již zajídalo nekonečné cestování a chtěl jsem být více se svojí rodinou, tak zřízení pivovaru v okolí mého bydliště bylo ideálním řešením, kdy zůstanu u toho, co mě baví. A co mě přivedlo k pivovarství? Pivo mě vždycky bavilo i jako konzumenta, takže cestu k pivovarnictví jsem dlouho hledat nemusel.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Jsem v podstatě velmi konzervativní pivař, takže klasický český ležák je to co si dám vždy a všude. Ale z profesního hlediska se mi líbí možnost oslovovat zákazníky pivními styly, které nejsou v našich končinách až tak úplně rozšířené. Byl jsem po rozjezdu našeho pivovaru sám překvapen, jak je český pivař na potkání konzervativní, chce svůj ležák a nic jiného. Ale při nabídce dobré IPA pivo ochutná a často se k němu vrací. Dnes již máme stálé zákazníky, chlapy klasické české pivaře, kteří celý život pili jen to svoje pivo a dnes? Vždy si do přepravky dají deset ležáků a k tomu dva svrchňáky jako třešničku na dortu.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Že se z toho ještě nepo . . . To platí zejména před sezonou a v sezoně, kdy skutečně nestíháme a pivo je vyprodané a pro zákazníky se nám nedostává. Ale to myslím platí u většiny malých pivovarů. Vždy jim říkám že prvních 14 dní v lednu si trochu odpočinou.

Co byste přál českému pivovarství?
Aby na sebe nebylo tak namyšlené (občas to tak vnímám), protože pýcha předchází pád. Procestoval jsem pár zemí a určitě nejsme ti nejlepší co se pivovarnictví týká. Jsme ale velmi dobří.

Aleš Suchopárek

Aleš Suchpárek, sládek z pivovaru Lanýž

Aleš Suchopárek z minipivovaru Lanýž

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Nabídku rekvalifikačních kurzů realizovaných VÚPS, a.s. jsem našel na internetu. Povedlo se mi získat i několik kladných referencí, což v kombinaci s dojezdovou vzdáleností Děčín–Praha, rozhodlo.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Původním záměrem bylo svézt se na boomu minipivovarů a postavit a provozovat nový pivovar v Labském údolí, nedaleko mého bydliště. To se sice nepovedlo, ale v oboru jsem se přesto uplatnil. Více než tři roky zodpovídám za minipivovar v objektu Dvůr Perlová voda v Kostelci nad Ohří. Vedení společnosti mě podporuje, rozvoji pivovaru se i přes nelehká období covid pandemie daří a zákazníkům naše pivo chutná. Co více si přát?

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?
Bez větší nadsázky mohu říci, že rekvalifikace a následná změna profese mi naprosto změnila život. Kurz svým pojetím a obsahem nejen splnil, ale spíše předčil má očekávání a rozšířil mé obzory. Nečekal jsem, že bude mít takovou šíři záběru, že bude tolik komplexní. Nebylo to úplně snadné, ale bylo moc příjemné se po tolika letech vrátit zase do „školy“ a objevovat dosud nepoznané. Pokud má člověk chuť a vůli a trochu toho štěstí se do oboru dostat, tak určitě není problém se uplatnit a vypracovat. Ale díky kurzu je to mnohem snazší, protože tak získá širší a ucelený pohled na věc a na obory, které se vzájemně doplňují a prolínají.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Více než dvacet let mého profesního života jsem prožil ve finančním sektoru a ve službách, ať už jako zaměstnanec, či jako živnostník. Bez ohledu na to, kolik jsem v těchto oborech poznal úžasných lidí, cítil jsem se naprosto vyčerpaný s nutkavým pocitem, že musím udělat radikální změnu. Neviděl jsem za sebou žádný výsledek odvedené práce, jen příjem prostředků na bankovní konto.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
Nejvíce si potrpím na klasický ležák plzeňského typu a ve své praxi se mu také nejvíce věnuji, zejména pro jeho skvělou pitelnost. Když je ale příležitost, rád si vychutnám dobrý Bock, či Stout.

Jaké je vaše profesní motto?
Ať už jsou moderní technologie sebelepší, klasické řemeslné pivovarnictví zůstává především o poctivé práci, správném přístupu a schopnosti trpělivě sledovat a správně reagovat na to, co se nám v průběhu celého výrobního procesu děje pod rukama… Alespoň já to tak cítím, a proto je mým profesním mottem „S pokorou k úspěchu“.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Během rekvalifikačního kurzu a následně během mé nové praxe jsem poznal celou řadu naprosto úžasných lidí, kteří prostě tvoří velmi zajímavou sociální bublinu. Valná většina z nich obětuje své práci mnohem více, než je u klasických zaměstnání zvykem. Ať už jsou to ti, co zajišťují výzkum, předávají informace do praxe, nebo prostě „jenom vaří pivo“, dělají to srdcem a s pocitem určitého poslání a zadostiučinění. To je jim myslím všem společné a moc si jich za to vážím.

Co byste přál českému pivovarství?
Českému pivovarnictví bych přál, aby i nadále zůstávalo tradiční a možná i konzervativní. Aby zbytečně nepodléhalo současným moderním trendům výroby naelko a nízkoalkoholických piv. Ať alespoň část sládků najde v sobě tu trpělivost pro „výchovu poučeného spotřebitele“, který půjde za menším objemem, ale o to s vyšší kvalitou.

Ing. Prokop Herák

Prokop Herák, absolvent rekvalifikačního kurzu.Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Prokop Herák z Pivovaru Lednice

Jaký rekvalifikační kurz jste u nás absolvoval?
Absolvoval jsem rekvalifikační kurz Pivovarnické a sladovnické práce. Kurz jsem ukončil v březnu letošního roku (2021).

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
O kurzu jsem se dozvěděl již před více než pěti lety z internetu a v roce 2020 jsem se rozhodl do kurzu přihlásit.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Hlavní mou motivací bylo zvýšení vědomostí jakožto domovarníka, s případným možným budoucím uplatněním v pivovarském oboru. V té době jsem ještě netušil, že uplatnění v pivovarském oboru přijde záhy.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?
Kurz naplnil mé očekávání nadmíru toho, co jsem očekával. Především prohloubení vědomostí o technologických postupech výroby sladu a piva, odborné terminologii, základních  mikrobiologických a analytických rozborech a základní legislativě vztahující se k výrobě sladu a piva. Dále jsem měl možnost seběhem kurzu seznámit se zajímavými osobnostmi pivovarnictví, se kterými bych jinak zřejmě neměl možnost se potkat a seznámit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Během mé profesní dráhy geodeta a úředníka jsem se věnoval vaření piva v domácích podmínkách. Ještě během absolvování rekvalifikačního kurzu jsem měl možnost stát se součástí týmu, který zakládal nový pivovar v Lednici. Nyní jsem v tomto pivovaru zaměstnán jako sládek na plný úvazek. K pivovarství mě zřejmě přivedla rodinná historie a láska k pivu. Již můj pradědeček byl zakladatelem a dlouholetý předsedou tehdejšího akciového pivovaru v Břeclavi.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
Kromě světlého ležáku, který by měl být vlajkovou lodí nově vznikajícího pivovaru v Lednici, mám v oblibě francké pivní styly.

Jaké je vaše profesní motto?
I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem. (čínské přísloví)

Co byste přál českému pivovarství?
V současné době bych mu přál, aby překlenul současné těžší období. A samozřejmě, aby si i nadále udržovalo dobré jméno po celém světě. Dále bych mu přál i spoustu nových nápadů a inovací.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 2/21

Ing. Roman Řezáč

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Roman Řezáč z Pivovaru Řevnice

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Jelikož jsem se zajímal o senzorické zkoušky a webové stránky VÚPS jsem pravidelně navštěvoval, nemohl jsem přehlédnout zmínku o rekvalifikačním kurzu.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Dozvědět se víc o výrobě piva, prohloubit znalosti a seznámit se s lidmi z oboru a s těmi, kteří pivu propadli stejně jako já.

Splnilo se vaše očekávání? Přinesl kurz pro vaši práci něco nového?
Splnilo. V té době jsem sice v pivovaru pracoval, ale naprosto v jiném oddělní. Pivo jsem vařil pouze doma, ani jsem netušil, že mě absolvování kurzu dostatečně namotivuje k tomu, abych ve svém životě udělal obrat o 180 stupňů a změnil povolání. Můžu tedy říci, že mi kurz přinesl novou práci. Práci, která mě baví a naplňuje.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Po škole jsem začal pracovat v oddělení financí a doma si čas od času uvařil pivo. Pivo jsem měl vždy rád, ale na ČZU jsem si ho zamiloval. Výzkumný pivovárek, vaření piva jako součást bakalářských a diplomových prací, studenti píšící tyto práce, mnozí profesoři odborníci na pivo a pivovarský průmysl. To vše mě ovlivniloa začalo mi být jasné, že bych se chtěl v životě pivovarství věnovat. Kdybych se byl dostal na jinou školu, například na VŠE, tak bych se ubíral naprosto jiným směrem. Momentálně pracuji v pivovaru v Řevnicích, v mém rodném městě. Jedná se o „akciový“ pivovar, kdy většina akcionářů (včetně mě) pochází z Řevnic a okolí. Varna má objem 5 hl, otevřené kvasné kádě a tanky 10 hl, což znamená, že musím dělat dvouvárky.

Co všechno v pivovaru vaříte?
Vlajkovou lodí je dvanáctka, kterou místní pijí nejraději. Rád vyrábím 100% pšečničná piva. Ano, používám pouze pšeničný slad, i když musím využít rýžových či špaldových pluch, abych vůbec mohl scedit sladinu. Svrchně kvašená piva vyrábím hlavně v létě.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
V současné době dávám přednost lehkým pivním stylům. Cyklistická, výčepní a stolní piva. Taková bych si chtěl do budoucna vychutnávat a vyrábět. Piva plná chuti a aroma, pitelná a nezpůsobující nadměrné nachmelení. V Polsku mě oslovilo grodziskie, zaujal mě i grisette a samozřejmě celá řada výborných voňavých letních a „session“ svrchňáků. Do budoucna bych rád vyráběl kvalitní lehká piva. Chtěl bych si též vyzkoušet výrobu bezlepkových piv či piv se sníženým obsahem lepku, kdy je část ječného sladu nahrazena pohankovým.

Jaké je vaše profesní motto?
Nekecat a makat. Kecat a „degustovat“ až po práci, což může být někdy problém, protože v malém pivovaru je vždycky práce dost.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Nadšení, výdrž a houževnatost. Zejména v současné době, která gastro provozům moc nepřeje. Mají též dobré nápady a nezřídka mě inspirují a dodávají mi odvahu, abych vyzkoušel i něco nového, méně konzervativního.

Co byste přál českému pivovarství?
Aby si udrželo svou dobrou pověst, tradici, ale též, aby se pivovary nebály přijít i s něčím neotřelým, zejména ty střední a velké. Samozřejmě, že umět uvařit dobrý ležák je základ, ale vždyť je na světě tolik druhů piv. Byl bych taky rád, kdyby lidé nepřestali chodit na točené pivo, popovídat si u něj, poklábosit si tváří v tvář, nejenom komunikovat na internetu skrze sociální sítě.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 1/21

Mgr. Jindřich Lesage

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Novoborský pivovar

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Od kolegů z pivovaru Falkenštejn.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Chtěl jsem získat podrobné teoretické informace o vaření piva, abych měl co nejlepší vhled do práce sládků/vařičů u nás v nově vznikajícím minipivovaru. Neměl jsem ambice je po absolvování kurzu kontrolovat, na to ostatně nemám dostatečnou praxi. Šlo mi spíše o to, abych s nimi mohl mluvit na odbornější úrovni a abych mohl přispět smysluplnými názory k novým recepturám, k navrhovaným změnám, k plánovaným nákupům surovin a technologií. A v neposlední řadě jsem se chtěl naučit vařit pivo.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Má očekávání kurz splnil. Přednášky byly na vysoké úrovni, oceňuji přehled přednášejících o praktickém provozu pivovarů a sladoven. Návaznost exkurzí a praxí na přednášky je velice účelná. V práci zatím znalosti z kurzu moc neuplatním, věnujeme téměř všechen čas přípravě restaurace a s tím souvisejícího papírování. Ale těším se, až si utřídím nahromaděné informace z přednášek a poznámky z exkurzí a praxí – při provozu pivovaru je určitě budu využívat.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

S kolegy jsme dvacet let dělali digitální kartografii, ale protože jsou mapy čím dál tím více dostupné zdarma (jak na internetu, tak v tištěné podobě na informačních centrech) a je těžké se v tomto oboru uživit, byli jsme nuceni udělat krok stranou. Nápad založit minipivovar s restaurací se postupně rodil z nápadu na domácí vaření piva s partou kamarádů.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Rád ochutnávám nejrůznější svrchně kvašená piva typu ALE a IPA, ale při delším posezení zůstávám u ležáků.

Jaké je vaše profesní motto?

Žádné nemám. Zastávám názor, že každá práce se má dělat pořádně. V tomto směru s tím souvisí vaření piva z co možná nejkvalitnějších surovin, důraz na čistotu prostředí, sanitaci a péče o pivo až do momentu předání zákazníkovi.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Pracovitost a poctivý přístup k práci každého jednotlivce je předpoklad pro dobře fungující kolektiv i firmu jako takovou. Vážím si schopnosti kolegů ve firmě hrát týmově, nesnaží se jakkoliv zvýhodňovat sami sebe. Jde nám o jednu věc a v tom je naše síla.

Co byste přál českému pivovarství?

Budu rád, když se v našich končinách bude dál udržovat tradice kvalitních českých ležáků. Ale přál bych si taky, aby pokračoval současný trend výroby rozmanitých svrchně kvašených piv – ať je pořád co objevovat.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 5/20

 

RNDr. Jan Srb

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Pivovar Falkenštejn Krásná Lípa v Českém Švýcarsku

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Věděl jsem, že VÚPS pořádá tento kurs, takže jsem si pouze dohledal konkrétní informace na webových stránkách.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Spoluvlastním a řídím malý pivovar s restaurací a penzionem a protože nejsem vyučený v oboru pivovarnictví, bylo jednoznačnou motivací rozšíření znalostí v oboru. Zvažoval jsem i dálkové studium na SPŠ potravinářských technologií, ale s ohledem na časové možnosti a pracovní vytíženost jsem se rozhodl pro rekvalifikační kurs.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Ano, absolvování kursu mě v řadě věcí posunulo. Obecně asi platí, že pokud chcete něco řídit a rozvíjet, je potřeba znát daný obor a jeho problematiku, což se týká i pivovarnictví. Když jsem zakládal pivovar, byl jsem nováčkem v oboru a spoléhal se na spolupráci se zkušenými pivovarníky. V řídící pozici za vás ale nikdo jiný klíčová rozhodnutí neudělá, takže nakonec stejně zjistíte, že pokud se chcete rozhodovat správně, musíte se daný obor alespoň v základech naučit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Původně jsem vystudoval geografii na Karlově Univerzitě a oboru jsem se věnoval zhruba 15 let. Pivo bylo vždy můj nejoblíbenější nápoj a díky kamarádovi, který se již před mnoha lety začal věnovat domácímu vaření piva se stalo i koníčkem. To že se to později překlopilo do mé dosavadní práce byla do jisté míry otázka náhody, za kterou jsem dnes rád.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Musím říci, že není moc pivních stylů, které by mi nechutnaly. Důležitější je, zdali je pivo v daném stylu dobře pitelné a bez vad. Jestli existuje nějaký styl, který nepatří k mým oblíbeným, tak jsou to pšeničná piva.

Jaké je vaše profesní motto?

O profesním mottu přemýšlím při této otázce poprvé a nic mě na první dobrou nenapadá. Obecně si myslím, že z hle- diska práce nastává ideál, pokud člověka práce baví, je pro svojí práci zapálený a ještě navíc úspěšný.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Určitě motivace, schopnosti pracovat pro tým a dále na sobě pracovat. Dobře řídit tým a motivovat spolupracovníky je z hlediska manažera určitě ten nejtěžší úkol.

Co byste přál českému pivovarství?

Na rozdíl od jiných odvětví je na vývoji pivovarnictví v Česku, ale samozřejmě   i ve světě pozitivní to, že dochází díky rozvoji řemeslného pivovarnictví k „deglobalizaci“ trhu a rozvoji lokálních značek. Přál bych tedy českému pivovarnictví pestrost a silný sektor „craft breweries“, kteří budou úspěšně konkurovat nadnárodním značkám a průmyslovému pivovarnictví. Zároveň bych si přál, aby lidé ve městech i na vesnicích méně koukali na televizi a více spolu komunikovali a družili se a to nejlépe v místních restauracích a hospodách. To by samozřejmě pomohlo i nám, pivovarníkům.

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 1/20

 

Lucie Janečková

Absolventka kurzu  Sanitační technik nápojových cest – Lucie  Janečková, létající výčepní

Jak jste se o kurzu VÚPS, a.s., Sanitační technik nápojových cest dozvěděla?

O kurzu mě informovala předsedkyně profesního sdružení Sanitace nápojových cest, paní Bc. Eva Čížková. Sama jsem členkou sdružení už čtvrtým rokem.

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?

O mně je všeobecně známo, že se ráda učím a vzdělávám. Takže když jsem se o kurzu dozvěděla, neváhala jsem ani minutu. Viděla jsem to jako další příležitost, jak si rozšířit obzory a dozvědět se něco nového, co pak na našich Lokálech můžeme aplikovat. Byl to pro mě vlastně další způsob, jak posunout sanitace zase o něco výš a i díky tomu mít skvěle ošetřené pivo.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ohledně sanitacích samotných jsem se nic nového nedozvěděla. Ale to je dáno tím, že sama sanituji několik našich hospod. Lokály jsou autorizované provozovny a sanitaci si na všech hospodách děláme sami. Pro mě byla určitě přínosnější další část kurzu zaměřená podrobněji na mikrobiologii, kde jsme rozebírali třeba plísně nebo jsme si vyzkoušeli membránovou filtraci. Naučili jsme se také, jak správně provádět chemické výpočty.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství a sanitaci?

Abych pravdu řekla, tak je to vlastně docela úsměvné. Začala jsem na naší provozovně Hamburk před 5 lety. Nastupovala jsem tehdy pouze na brigádu na léto, než mi začne na podzim škola. No a z původních tří měsíců byly najednou 3 roky. Postupem času jsem se z pozice servírky dostala za výčep. Musela jsem se naučit, jak správně čepovat pivo, jak se o výčep starat, jak mýt půllitry a že není pivo jako pivo. Měla jsem to štěstí, že jsem se učila od jednoho z nejlepších v oboru – od Lukáše Svobody. Naprosto jsem tomuto řemeslu propadla. Věděla jsem, že školu dokončím, ale rozhodně chci zůstat u piva. Když jsem se vše naučila, tak sanitace byla dalším jasným krokem. Přece vám nebude čistit pivní vedení někdo cizí, když to můžete dělat vy a mít tak jistotu, že to děláte, jak nejlépe umíte a vše máte na 100 % čisté.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Řekla bych, že jsem v tomto ohledu velmi konzervativní a úplně nejraději mám čepované pivo na hladinku. Čirá dokonalost. Netřeba slov. Na druhou stranu perfektně načepovaným „mlíkem“ nikdy nepohrdnu, hlavně teď v létě.

Jaké pivo máte nejraději?

Nebude asi žádným překvapením, že je to náš nejlepší český ležák. Nikdy jsem nebyla moc velkým fanouškem svrchně kvašených. To se vlastně změnilo až v poslední době. Díky našemu novému konceptu Dva Kohouti, kde se čepují převážně svrchně kvašená piva, jsem jim začala postupně přicházet na chuť.

Jaké je Vaše profesní motto?

Nikdy neusnout na vavřínech. Myslím si, že je to dost častá chyba a nejen v gastronomii. Já vždy budu přemýšlet, jak sebe a naše řemeslo či výčepní posunout zase o kus dále.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů?

Profesionality v první řadě. Troufnu si říci, že pracuji s těmi nejlepšími. To vás vždy posouvá dál. A také jejich životních postojů. Jsou to všichni naprosto normální lidé, kteří jsou pro svojí práci zapálení a chtějí jí dělat, jak nejlépe to jde. A v neposlední řadě se s nimi vždycky šíleně nasměju. 😊

Co byste přála českému pivovarství/české hospodě?

Samozřejmě jen to nejlepší. Hodně skvělých výčepních, kteří svou práci budou brát jako poslání, mnoho spokojených zákazníků a samozřejmě jen to nejlepší pivo. Sice jsme ušli už docela dlouhou cestu a výčepní řemeslo a samotné čepování se posunulo a je na velmi dobré úrovni, ale ještě je veliký kus cesty před námi. Bylo by super, kdybychom si jednoho dne mohli dát perfektně načepované pivo v jakékoliv hospodě, nemyslíte?

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 4/19

Tomáš Muthný

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

 

Můžete nám prozradit, jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Společnost Anton Paar dlouhodobě s VÚPS spolupracuje. Jsme výrobcem zařízení, která jsou používána pro analýzu piva v laboratořích VÚPS, a také se pravidelně účastníme akcí pořádaných VÚPS.

Co Vás motivovalo k přihlášení se do kurzu a jaký přínos jste očekával?

Absolvování rekvalifikačního kurzu, pro které jsem měl od společnosti Anton Paar plnou podporu, má za cíl přinést zvýšení profesní kvalifikace a vyšší úroveň podpory pro naše obchodní partnery.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Očekávání byla splněna v míře vrchovaté. Za velký bonus navíc považuji, že jsem pivo a pivovarství začal vnímat nejen pracovně ale i osobně, a zařadil se tak mezi šťastlivce, kteří mohou prohlásit, že je jim profese koníčkem.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Vystudoval jsem postgraduální studium na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a věnoval se výzkumu v oblasti farmacie a kosmetiky. Z rodinných důvodů jsem se rozhodl pro změnu, a právě v tu chvíli jsme na sebe se společností Anton Paar „narazili“. K laboratoři jsem tedy měl velmi blízko, k pivovarství už méně. Musel jsem se naučit mnoho jednotlivých věcí a scházel mi komplexní vhled do problematiky a propojení jednotlivostí do logického celku. A právě v tomto mi rekvalifikační kurz pomohl asi nejvíc.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Jsem konzervativec a preferuji tradiční ležák. Ale velmi jsem si oblíbil také pšeničné pivo.

Jaké je vaše profesní motto?

Pracuj tak, aby ses mohl pochválit ☺

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Těžko být v této otázce konkrétní, ale když jdu kanceláře, těším se na ně, a to je asi všeříkající.

Co byste přál českému pivovarství?

Pivovarství mě velmi překvapilo naprosto nevídanou koncentrací lidí, pro které je jejich práce koníčkem až vášní. Lidí hrdých na svoji práci, avšak pokorných. Nechť má nejen české pivovarství takových lidí ještě víc!

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 2/19