Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Novoborský pivovar

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Od kolegů z pivovaru Falkenštejn.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Chtěl jsem získat podrobné teoretické informace o vaření piva, abych měl co nejlepší vhled do práce sládků/vařičů u nás v nově vznikajícím minipivovaru. Neměl jsem ambice je po absolvování kurzu kontrolovat, na to ostatně nemám dostatečnou praxi. Šlo mi spíše o to, abych s nimi mohl mluvit na odbornější úrovni a abych mohl přispět smysluplnými názory k novým recepturám, k navrhovaným změnám, k plánovaným nákupům surovin a technologií. A v neposlední řadě jsem se chtěl naučit vařit pivo.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Má očekávání kurz splnil. Přednášky byly na vysoké úrovni, oceňuji přehled přednášejících o praktickém provozu pivovarů a sladoven. Návaznost exkurzí a praxí na přednášky je velice účelná. V práci zatím znalosti z kurzu moc neuplatním, věnujeme téměř všechen čas přípravě restaurace a s tím souvisejícího papírování. Ale těším se, až si utřídím nahromaděné informace z přednášek a poznámky z exkurzí a praxí – při provozu pivovaru je určitě budu využívat.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

S kolegy jsme dvacet let dělali digitální kartografii, ale protože jsou mapy čím dál tím více dostupné zdarma (jak na internetu, tak v tištěné podobě na informačních centrech) a je těžké se v tomto oboru uživit, byli jsme nuceni udělat krok stranou. Nápad založit minipivovar s restaurací se postupně rodil z nápadu na domácí vaření piva s partou kamarádů.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Rád ochutnávám nejrůznější svrchně kvašená piva typu ALE a IPA, ale při delším posezení zůstávám u ležáků.

Jaké je vaše profesní motto?

Žádné nemám. Zastávám názor, že každá práce se má dělat pořádně. V tomto směru s tím souvisí vaření piva z co možná nejkvalitnějších surovin, důraz na čistotu prostředí, sanitaci a péče o pivo až do momentu předání zákazníkovi.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Pracovitost a poctivý přístup k práci každého jednotlivce je předpoklad pro dobře fungující kolektiv i firmu jako takovou. Vážím si schopnosti kolegů ve firmě hrát týmově, nesnaží se jakkoliv zvýhodňovat sami sebe. Jde nám o jednu věc a v tom je naše síla.

Co byste přál českému pivovarství?

Budu rád, když se v našich končinách bude dál udržovat tradice kvalitních českých ležáků. Ale přál bych si taky, aby pokračoval současný trend výroby rozmanitých svrchně kvašených piv – ať je pořád co objevovat.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 5/20

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Pivovar Falkenštejn Krásná Lípa v Českém Švýcarsku

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Věděl jsem, že VÚPS pořádá tento kurs, takže jsem si pouze dohledal konkrétní informace na webových stránkách.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?

Spoluvlastním a řídím malý pivovar s restaurací a penzionem a protože nejsem vyučený v oboru pivovarnictví, bylo jednoznačnou motivací rozšíření znalostí v oboru. Zvažoval jsem i dálkové studium na SPŠ potravinářských technologií, ale s ohledem na časové možnosti a pracovní vytíženost jsem se rozhodl pro rekvalifikační kurs.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Ano, absolvování kursu mě v řadě věcí posunulo. Obecně asi platí, že pokud chcete něco řídit a rozvíjet, je potřeba znát daný obor a jeho problematiku, což se týká i pivovarnictví. Když jsem zakládal pivovar, byl jsem nováčkem v oboru a spoléhal se na spolupráci se zkušenými pivovarníky. V řídící pozici za vás ale nikdo jiný klíčová rozhodnutí neudělá, takže nakonec stejně zjistíte, že pokud se chcete rozhodovat správně, musíte se daný obor alespoň v základech naučit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Původně jsem vystudoval geografii na Karlově Univerzitě a oboru jsem se věnoval zhruba 15 let. Pivo bylo vždy můj nejoblíbenější nápoj a díky kamarádovi, který se již před mnoha lety začal věnovat domácímu vaření piva se stalo i koníčkem. To že se to později překlopilo do mé dosavadní práce byla do jisté míry otázka náhody, za kterou jsem dnes rád.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Musím říci, že není moc pivních stylů, které by mi nechutnaly. Důležitější je, zdali je pivo v daném stylu dobře pitelné a bez vad. Jestli existuje nějaký styl, který nepatří k mým oblíbeným, tak jsou to pšeničná piva.

Jaké je vaše profesní motto?

O profesním mottu přemýšlím při této otázce poprvé a nic mě na první dobrou nenapadá. Obecně si myslím, že z hle- diska práce nastává ideál, pokud člověka práce baví, je pro svojí práci zapálený a ještě navíc úspěšný.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Určitě motivace, schopnosti pracovat pro tým a dále na sobě pracovat. Dobře řídit tým a motivovat spolupracovníky je z hlediska manažera určitě ten nejtěžší úkol.

Co byste přál českému pivovarství?

Na rozdíl od jiných odvětví je na vývoji pivovarnictví v Česku, ale samozřejmě   i ve světě pozitivní to, že dochází díky rozvoji řemeslného pivovarnictví k „deglobalizaci“ trhu a rozvoji lokálních značek. Přál bych tedy českému pivovarnictví pestrost a silný sektor „craft breweries“, kteří budou úspěšně konkurovat nadnárodním značkám a průmyslovému pivovarnictví. Zároveň bych si přál, aby lidé ve městech i na vesnicích méně koukali na televizi a více spolu komunikovali a družili se a to nejlépe v místních restauracích a hospodách. To by samozřejmě pomohlo i nám, pivovarníkům.

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 1/20

Absolventka kurzu  Sanitační technik nápojových cest – Lucie  Janečková, létající výčepní

Jak jste se o kurzu VÚPS, a.s., Sanitační technik nápojových cest dozvěděla?

O kurzu mě informovala předsedkyně profesního sdružení Sanitace nápojových cest, paní Bc. Eva Čížková. Sama jsem členkou sdružení už čtvrtým rokem.

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?

O mně je všeobecně známo, že se ráda učím a vzdělávám. Takže když jsem se o kurzu dozvěděla, neváhala jsem ani minutu. Viděla jsem to jako další příležitost, jak si rozšířit obzory a dozvědět se něco nového, co pak na našich Lokálech můžeme aplikovat. Byl to pro mě vlastně další způsob, jak posunout sanitace zase o něco výš a i díky tomu mít skvěle ošetřené pivo.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ohledně sanitacích samotných jsem se nic nového nedozvěděla. Ale to je dáno tím, že sama sanituji několik našich hospod. Lokály jsou autorizované provozovny a sanitaci si na všech hospodách děláme sami. Pro mě byla určitě přínosnější další část kurzu zaměřená podrobněji na mikrobiologii, kde jsme rozebírali třeba plísně nebo jsme si vyzkoušeli membránovou filtraci. Naučili jsme se také, jak správně provádět chemické výpočty.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství a sanitaci?

Abych pravdu řekla, tak je to vlastně docela úsměvné. Začala jsem na naší provozovně Hamburk před 5 lety. Nastupovala jsem tehdy pouze na brigádu na léto, než mi začne na podzim škola. No a z původních tří měsíců byly najednou 3 roky. Postupem času jsem se z pozice servírky dostala za výčep. Musela jsem se naučit, jak správně čepovat pivo, jak se o výčep starat, jak mýt půllitry a že není pivo jako pivo. Měla jsem to štěstí, že jsem se učila od jednoho z nejlepších v oboru – od Lukáše Svobody. Naprosto jsem tomuto řemeslu propadla. Věděla jsem, že školu dokončím, ale rozhodně chci zůstat u piva. Když jsem se vše naučila, tak sanitace byla dalším jasným krokem. Přece vám nebude čistit pivní vedení někdo cizí, když to můžete dělat vy a mít tak jistotu, že to děláte, jak nejlépe umíte a vše máte na 100 % čisté.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Řekla bych, že jsem v tomto ohledu velmi konzervativní a úplně nejraději mám čepované pivo na hladinku. Čirá dokonalost. Netřeba slov. Na druhou stranu perfektně načepovaným „mlíkem“ nikdy nepohrdnu, hlavně teď v létě.

Jaké pivo máte nejraději?

Nebude asi žádným překvapením, že je to náš nejlepší český ležák. Nikdy jsem nebyla moc velkým fanouškem svrchně kvašených. To se vlastně změnilo až v poslední době. Díky našemu novému konceptu Dva Kohouti, kde se čepují převážně svrchně kvašená piva, jsem jim začala postupně přicházet na chuť.

Jaké je Vaše profesní motto?

Nikdy neusnout na vavřínech. Myslím si, že je to dost častá chyba a nejen v gastronomii. Já vždy budu přemýšlet, jak sebe a naše řemeslo či výčepní posunout zase o kus dále.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů?

Profesionality v první řadě. Troufnu si říci, že pracuji s těmi nejlepšími. To vás vždy posouvá dál. A také jejich životních postojů. Jsou to všichni naprosto normální lidé, kteří jsou pro svojí práci zapálení a chtějí jí dělat, jak nejlépe to jde. A v neposlední řadě se s nimi vždycky šíleně nasměju. 😊

Co byste přála českému pivovarství/české hospodě?

Samozřejmě jen to nejlepší. Hodně skvělých výčepních, kteří svou práci budou brát jako poslání, mnoho spokojených zákazníků a samozřejmě jen to nejlepší pivo. Sice jsme ušli už docela dlouhou cestu a výčepní řemeslo a samotné čepování se posunulo a je na velmi dobré úrovni, ale ještě je veliký kus cesty před námi. Bylo by super, kdybychom si jednoho dne mohli dát perfektně načepované pivo v jakékoliv hospodě, nemyslíte?

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 4/19

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Můžete nám prozradit, jak jste se o našem kurzu dozvěděl?

Společnost Anton Paar dlouhodobě s VÚPS spolupracuje. Jsme výrobcem zařízení, která jsou používána pro analýzu piva v laboratořích VÚPS, a také se pravidelně účastníme akcí pořádaných VÚPS.

Co Vás motivovalo k přihlášení se do kurzu a jaký přínos jste očekával?

Absolvování rekvalifikačního kurzu, pro které jsem měl od společnosti Anton Paar plnou podporu, má za cíl přinést zvýšení profesní kvalifikace a vyšší úroveň podpory pro naše obchodní partnery.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?

Očekávání byla splněna v míře vrchovaté. Za velký bonus navíc považuji, že jsem pivo a pivovarství začal vnímat nejen pracovně ale i osobně, a zařadil se tak mezi šťastlivce, kteří mohou prohlásit, že je jim profese koníčkem.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?

Vystudoval jsem postgraduální studium na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a věnoval se výzkumu v oblasti farmacie a kosmetiky. Z rodinných důvodů jsem se rozhodl pro změnu, a právě v tu chvíli jsme na sebe se společností Anton Paar „narazili“. K laboratoři jsem tedy měl velmi blízko, k pivovarství už méně. Musel jsem se naučit mnoho jednotlivých věcí a scházel mi komplexní vhled do problematiky a propojení jednotlivostí do logického celku. A právě v tomto mi rekvalifikační kurz pomohl asi nejvíc.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?

Jsem konzervativec a preferuji tradiční ležák. Ale velmi jsem si oblíbil také pšeničné pivo.

Jaké je vaše profesní motto?

Pracuj tak, aby ses mohl pochválit ☺

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Těžko být v této otázce konkrétní, ale když jdu kanceláře, těším se na ně, a to je asi všeříkající.

Co byste přál českému pivovarství?

Pivovarství mě velmi překvapilo naprosto nevídanou koncentrací lidí, pro které je jejich práce koníčkem až vášní. Lidí hrdých na svoji práci, avšak pokorných. Nechť má nejen české pivovarství takových lidí ještě víc!

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 2/19

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce

Majitel pivovaru Modrá Hvězda v Dobřanech

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení do kurzu a co jste od něho očekával?

Po dvaceti letech provozování malého pivovaru a praxe v něm bylo mým cílem získání nových a vyzkoušených vědomostí v pivovarnictví, potvrzení našich subjektivních postupů, získání nových teoretických poznatků do další práce, kontakty na dodavatele, pivovary a lidi. Stejně tak poznání obsahu základních surovin při výrobě piva a laboratorní vědomosti – mikrobiologie a analytika.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ano, vědomosti jsem na jaře aplikoval do rekonstrukce ležáckého sklepa a varny, změnil stávající sanitační postupy, nákup nové technologie kotelny, sanit. tanků, myčky sudů, měření teplot, rozvody vzduchu, plynů, generátor dusíku, vylepšení postupů rmutování piva atd.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?

Jsem Ing. ekonom. V roce 1994–95 jsem v Praze objevil pivovar v Chýni, začal spolupracovat se sládkem
T. Mikulicou a v červnu 1998 jsem otevřel svůj pivovar Modrá Hvězda.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Děláme pivo plzeňského typu, takže mám rád hořké světlé spodně kvašené pivo 10% a ležák 12%. Samozřejmě také naše dobřanské pivo hořké typu IPA je naší zálibou.

Jaké je Vaše profesní motto?

„SVOBODA“ – pro všechny.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?

Cti, charakteru, pracovitosti a používání selského rozumu, poctivosti.

Co byste přál českému pivovarství?

5% DPH, pospolitost, navýšení prodeje čepovaného piva a zodpovědné politiky/ odborníky.
Zdravíme všechny z Dobřan a dej Bůh štěstí a zdraví, Pepík a Martina.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 1/19