Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Prokop Herák z Pivovaru Lednice

Jaký rekvalifikační kurz jste u nás absolvoval?
Absolvoval jsem rekvalifikační kurz Pivovarnické a sladovnické práce. Kurz jsem ukončil v březnu letošního roku (2021).

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
O kurzu jsem se dozvěděl již před více než pěti lety z internetu a v roce 2020 jsem se rozhodl do kurzu přihlásit.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Hlavní mou motivací bylo zvýšení vědomostí jakožto domovarníka, s případným možným budoucím uplatněním v pivovarském oboru. V té době jsem ještě netušil, že uplatnění v pivovarském oboru přijde záhy.

Splnilo se vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro vaši práci?
Kurz naplnil mé očekávání nadmíru toho, co jsem očekával. Především prohloubení vědomostí o technologických postupech výroby sladu a piva, odborné terminologii, základních  mikrobiologických a analytických rozborech a základní legislativě vztahující se k výrobě sladu a piva. Dále jsem měl možnost seběhem kurzu seznámit se zajímavými osobnostmi pivovarnictví, se kterými bych jinak zřejmě neměl možnost se potkat a seznámit.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Během mé profesní dráhy geodeta a úředníka jsem se věnoval vaření piva v domácích podmínkách. Ještě během absolvování rekvalifikačního kurzu jsem měl možnost stát se součástí týmu, který zakládal nový pivovar v Lednici. Nyní jsem v tomto pivovaru zaměstnán jako sládek na plný úvazek. K pivovarství mě zřejmě přivedla rodinná historie a láska k pivu. Již můj pradědeček byl zakladatelem a dlouholetý předsedou tehdejšího akciového pivovaru v Břeclavi.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
Kromě světlého ležáku, který by měl být vlajkovou lodí nově vznikajícího pivovaru v Lednici, mám v oblibě francké pivní styly.

Jaké je vaše profesní motto?
I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem. (čínské přísloví)

Co byste přál českému pivovarství?
V současné době bych mu přál, aby překlenul současné těžší období. A samozřejmě, aby si i nadále udržovalo dobré jméno po celém světě. Dále bych mu přál i spoustu nových nápadů a inovací.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 2/21

Absolvent rekvalifikačního  kurzu Pivovarnické a sladovnické práce:
Roman Řezáč z Pivovaru Řevnice

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Jelikož jsem se zajímal o senzorické zkoušky a webové stránky VÚPS jsem pravidelně navštěvoval, nemohl jsem přehlédnout zmínku o rekvalifikačním kurzu.

Jaká byla vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Dozvědět se víc o výrobě piva, prohloubit znalosti a seznámit se s lidmi z oboru a s těmi, kteří pivu propadli stejně jako já.

Splnilo se vaše očekávání? Přinesl kurz pro vaši práci něco nového?
Splnilo. V té době jsem sice v pivovaru pracoval, ale naprosto v jiném oddělní. Pivo jsem vařil pouze doma, ani jsem netušil, že mě absolvování kurzu dostatečně namotivuje k tomu, abych ve svém životě udělal obrat o 180 stupňů a změnil povolání. Můžu tedy říci, že mi kurz přinesl novou práci. Práci, která mě baví a naplňuje.

Jaká byla vaše profesní historie a co vás přivedlo k pivovarství?
Po škole jsem začal pracovat v oddělení financí a doma si čas od času uvařil pivo. Pivo jsem měl vždy rád, ale na ČZU jsem si ho zamiloval. Výzkumný pivovárek, vaření piva jako součást bakalářských a diplomových prací, studenti píšící tyto práce, mnozí profesoři odborníci na pivo a pivovarský průmysl. To vše mě ovlivniloa začalo mi být jasné, že bych se chtěl v životě pivovarství věnovat. Kdybych se byl dostal na jinou školu, například na VŠE, tak bych se ubíral naprosto jiným směrem. Momentálně pracuji v pivovaru v Řevnicích, v mém rodném městě. Jedná se o „akciový“ pivovar, kdy většina akcionářů (včetně mě) pochází z Řevnic a okolí. Varna má objem 5 hl, otevřené kvasné kádě a tanky 10 hl, což znamená, že musím dělat dvouvárky.

Co všechno v pivovaru vaříte?
Vlajkovou lodí je dvanáctka, kterou místní pijí nejraději. Rád vyrábím 100% pšečničná piva. Ano, používám pouze pšeničný slad, i když musím využít rýžových či špaldových pluch, abych vůbec mohl scedit sladinu. Svrchně kvašená piva vyrábím hlavně v létě.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je váš nejoblíbenější?
V současné době dávám přednost lehkým pivním stylům. Cyklistická, výčepní a stolní piva. Taková bych si chtěl do budoucna vychutnávat a vyrábět. Piva plná chuti a aroma, pitelná a nezpůsobující nadměrné nachmelení. V Polsku mě oslovilo grodziskie, zaujal mě i grisette a samozřejmě celá řada výborných voňavých letních a „session“ svrchňáků. Do budoucna bych rád vyráběl kvalitní lehká piva. Chtěl bych si též vyzkoušet výrobu bezlepkových piv či piv se sníženým obsahem lepku, kdy je část ječného sladu nahrazena pohankovým.

Jaké je vaše profesní motto?
Nekecat a makat. Kecat a „degustovat“ až po práci, což může být někdy problém, protože v malém pivovaru je vždycky práce dost.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Nadšení, výdrž a houževnatost. Zejména v současné době, která gastro provozům moc nepřeje. Mají též dobré nápady a nezřídka mě inspirují a dodávají mi odvahu, abych vyzkoušel i něco nového, méně konzervativního.

Co byste přál českému pivovarství?
Aby si udrželo svou dobrou pověst, tradici, ale též, aby se pivovary nebály přijít i s něčím neotřelým, zejména ty střední a velké. Samozřejmě, že umět uvařit dobrý ležák je základ, ale vždyť je na světě tolik druhů piv. Byl bych taky rád, kdyby lidé nepřestali chodit na točené pivo, popovídat si u něj, poklábosit si tváří v tvář, nejenom komunikovat na internetu skrze sociální sítě.

Rozhovor pro časopis Kvasný – 1/21