Karolína Drábková | VÚPS, a.s. – technický vedoucí Senzorického centra/analytik specialista

Jak jste se o našem kurzu dozvěděla?
Když jsem nastoupila na VÚPS jako student.

Jaká byla motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?
Kurz mi byl nabídnut ze strany vedení, že by se mi znalosti z něj mohly hodit k mému studiu. Neváhala jsem a s radostí přijala. Pivovarnictví jsem znala jen v základu ze školy, a tak jsem očekávala, že se dozvím úplně vše.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Ano, splnilo. Díky kurzu jsem se dozvěděla mnoho cenných informací, jak pro studium, tak pro domovarnictví. Kurz mi dal mnoho znalostí, dovedností v rámci praktické části a možnost díky exkurzím se podívat nejen do pivovarů.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Když jsem nastupovala na střední školu, moc jsem chtěla nastoupit na pivovarství. Ze strany rodičů mi to, ale bylo zakázáno. „Holka a pivo, kdo to kdy viděl.“ Tak jsem vystudovala potravinářský obor a pokračovala v něm také na VŠ. Když jsem se hlásila na postgraduální studium, tak mnou vybrané téma bylo obsazené. Když jsem se školitelkou řešila, jaké jiné téma bych mohla dělat, zmínila jsem se, že bych mohla studovat něco s pivem. Pak už stačil jeden telefonát, jeden pohovor a u piva jsem byla hned.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Nejraději mám klasický ležák. U toho se vždycky skvěle sedí s přáteli. Ale mám také ráda lehčí piva typu Summer ALE, která jsou skvěle pitelná.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Zaměstnance zatím nemám 😀 U kolegů si nejvíce vážím loajality a týmové práce.

Co byste přála českému pivovarství?
Aby to v této těžké době nevzdávalo a dařilo se mu stále lépe a lépe. Znám mezi pivovarníkama opravdové srdcaře, kteří jedou za rámec svých možností, ale stále to nevzdávají. Tak aby se dařilo hlavně těmto, a to místo na trhu a chuťových buňkách zákazníků si vždycky našli.

Michal Šneberger | Pivovar Rudohor

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
Jelikož jsem většinu svého profesního života pracoval v pivovarnictví, nebyla pro mě existence tohoto kurzu tajemstvím.

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Motivace byla jasná, plán vystavět rodinný pivovar se v mé hlavě rodil již delší dobu a potřeboval jsem rozšířit svoje obzory i o výrobní část pivovarského řemesla, protože do té doby jsem se věnoval zejména obchodní činnosti.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Ano kurz bezezbytku splnil má očekávání. Kurz jsem neabsolvoval proto, abych se hned pustil do vaření piva. Moje očekávání spočívalo v možnosti stát se alespoň trochu rovnocenným partnerem pro sládka při diskuzích o výrobních postupech, problémech v pivovaru spojených s provozem a vařením piva. Také při diskuzích o uvádění nových piv na trh a tím pádem i vymýšlení receptur jsem chtěl se sládkem vést polemiku již se znalostí základních principů při vaření piva.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Jak už jsem uvedl, většinu svého profesního života jsem strávil v pivovarnictví. Pracoval jsem na manažerských pozicích ve velkých korporátních pivovarech vlastněných zahraničními investory. 10 let jsem pracoval v Plzeňském Prazdroji, poté 8 let v pivovarské skupině Pivovary Lobkowicz a rok pro nadnárodní pivovarský koncern Molson Coors. Jelikož se mi již zajídalo nekonečné cestování a chtěl jsem být více se svojí rodinou, tak zřízení pivovaru v okolí mého bydliště bylo ideálním řešením, kdy zůstanu u toho, co mě baví. A co mě přivedlo k pivovarství? Pivo mě vždycky bavilo i jako konzumenta, takže cestu k pivovarnictví jsem dlouho hledat nemusel.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Jsem v podstatě velmi konzervativní pivař, takže klasický český ležák je to co si dám vždy a všude. Ale z profesního hlediska se mi líbí možnost oslovovat zákazníky pivními styly, které nejsou v našich končinách až tak úplně rozšířené. Byl jsem po rozjezdu našeho pivovaru sám překvapen, jak je český pivař na potkání konzervativní, chce svůj ležák a nic jiného. Ale při nabídce dobré IPA pivo ochutná a často se k němu vrací. Dnes již máme stálé zákazníky, chlapy klasické české pivaře, kteří celý život pili jen to svoje pivo a dnes? Vždy si do přepravky dají deset ležáků a k tomu dva svrchňáky jako třešničku na dortu.

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Že se z toho ještě nepo . . . To platí zejména před sezonou a v sezoně, kdy skutečně nestíháme a pivo je vyprodané a pro zákazníky se nám nedostává. Ale to myslím platí u většiny malých pivovarů. Vždy jim říkám že prvních 14 dní v lednu si trochu odpočinou.

Co byste přál českému pivovarství?
Aby na sebe nebylo tak namyšlené (občas to tak vnímám), protože pýcha předchází pád. Procestoval jsem pár zemí a určitě nejsme ti nejlepší co se pivovarnictví týká. Jsme ale velmi dobří.

Michal Novák podsládek Městského pivovaru Domažlice

Jak jste se o našem kurzu dozvěděl?
O kurzu jsem se dozvěděl na pivovarské soutěži Pivní pečeť v Českých Budějovicích od čerstvého absolventa vašeho kurzu. Velice mě ta možnost zaujala. Pochválil váš kurz ohledně kvality a rozsahu výuky. A následně jsem si to šel rovnou domluvit s Vámi. 🙂

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekával?
Do pivovarství jsem takzvaně skočil rovnýma nohama. Před nástupem do pivovaru v Domažlicích jsem neměl absolutně žádné zkušenosti. Od kurzu jsem očekával získání vědomostí jak o postupech na varně, tak následné kvašení a dozrávání piva. Ale i základní znalosti z chemie a sladařství. Také mě velmi motivovalo rozšíření mojí kvalifikace do budoucna.

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?
Moje očekávání se naprosto splnilo. Kurz mi pomohl pochopit celý proces vaření piva od začátku až do konce. Získal jsem znalosti také ze sladařství a pivovarských výpočtů. A praktická výuka v laboratoři byla velmi zajímavá. Kurz mi dal všeobecný nadhled a posunul mě vpřed v mé práci.

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství?
Vyzkoušel jsem si několik zaměstnání od obsluhy benzinové pumpy až po obsluhu bioplynové stanice. Choval jsem s manželkou na rodinné farmě skot na produkci mléka. A troufám si říci, že všechny ty profese mi menší i větší měrou pomohli i v pivovaru. Od znalosti šrotovníku až po znalost ovládacího systému na bioplynové stanici. A za práci v Domažlickém pivovaru vděčím nejvíce svojí manželce, která mi ukázala inzerát, že hledají pomocnou sílu. A je z toho práce snů.

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?
Samozřejmě poctivý český světlý ležák. Ale čím dál více mi chutná New England Indian Pale Ale. Jakmile mám možnost ochutnat nový, jdu do toho.

Jaké je Vaše profesní motto?
Nevím, jestli je profesní. Ale: „ŽIVOT JE KRÁTKÝ A JE POTŘEBA SI HO POŘÁDNĚ UŽÍT!“

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů a zaměstnanců?
Obětavosti, vášni a zapálenosti pro práci v pivovaru. Děláme pivo a naši práci s opravdovou láskou a poctivostí.

Co byste přál českému pivovarství?
Ať se nám stále daří vařit nejlepší piva na světě a všem, kteří této práci věnuji svůj čas, přeji mnoho úspěchů a mnoho zdaru bez úrazu.