Lucie Janečková

Absolventka kurzu  Sanitační technik nápojových cest

létající výčepní

 

Jak jste se o kurzu VÚPS, a.s., Sanitační technik nápojových cest dozvěděla?

O kurzu mě informovala předsedkyně profesního sdružení Sanitace nápojových cest, paní Bc. Eva Čížková. Sama jsem členkou sdružení už čtvrtým rokem.

 

Jaká byla Vaše motivace pro přihlášení a co jste od kurzu očekávala?

O mně je všeobecně známo, že se ráda učím a vzdělávám. Takže když jsem se o kurzu dozvěděla, neváhala jsem ani minutu. Viděla jsem to jako další příležitost, jak si rozšířit obzory a dozvědět se něco nového, co pak na našich Lokálech můžeme aplikovat. Byl to pro mě vlastně další způsob, jak posunout sanitace zase o něco výš a i díky tomu mít skvěle ošetřené pivo.

 

Splnilo se Vaše očekávání? Co nového přinesl kurz pro Vaši práci?

Ohledně sanitacích samotných jsem se nic nového nedozvěděla. Ale to je dáno tím, že sama sanituji několik našich hospod. Lokály jsou autorizované provozovny a sanitaci si na všech hospodách děláme sami. Pro mě byla určitě přínosnější další část kurzu zaměřená podrobněji na mikrobiologii, kde jsme rozebírali třeba plísně nebo jsme si vyzkoušeli membránovou filtraci. Naučili jsme se také, jak správně provádět chemické výpočty.

 

Jaká byla Vaše profesní historie a co Vás přivedlo k pivovarství a sanitaci?

Abych pravdu řekla, tak je to vlastně docela úsměvné. Začala jsem na naší provozovně Hamburk před 5 lety. Nastupovala jsem tehdy pouze na brigádu na léto, než mi začne na podzim škola. No a z původních tří měsíců byly najednou 3 roky. Postupem času jsem se z pozice servírky dostala za výčep. Musela jsem se naučit, jak správně čepovat pivo, jak se o výčep starat, jak mýt půllitry a že není pivo jako pivo. Měla jsem to štěstí, že jsem se učila od jednoho z nejlepších v oboru – od Lukáše Svobody. Naprosto jsem tomuto řemeslu propadla. Věděla jsem, že školu dokončím, ale rozhodně chci zůstat u piva. Když jsem se vše naučila, tak sanitace byla dalším jasným krokem. Přece vám nebude čistit pivní vedení někdo cizí, když to můžete dělat vy a mít tak jistotu, že to děláte, jak nejlépe umíte a vše máte na 100 % čisté.

 

Můžete na sebe prozradit, který pivní styl je Váš nejoblíbenější?

Řekla bych, že jsem v tomto ohledu velmi konzervativní a úplně nejraději mám čepované pivo na hladinku. Čirá dokonalost. Netřeba slov. Na druhou stranu perfektně načepovaným „mlíkem“ nikdy nepohrdnu, hlavně teď v létě.

 

Jaké pivo máte nejraději?

Nebude asi žádným překvapením, že je to náš nejlepší český ležák. Nikdy jsem nebyla moc velkým fanouškem svrchně kvašených. To se vlastně změnilo až v poslední době. Díky našemu novému konceptu Dva Kohouti, kde se čepují převážně svrchně kvašená piva, jsem jim začala postupně přicházet na chuť.

 

Jaké je Vaše profesní motto?

Nikdy neusnout na vavřínech. Myslím si, že je to dost častá chyba a nejen v gastronomii. Já vždy budu přemýšlet, jak sebe a naše řemeslo či výčepní posunout zase o kus dále.

 

Čeho si nejvíce vážíte u svých kolegů?

Profesionality v první řadě. Troufnu si říci, že pracuji s těmi nejlepšími. To vás vždy posouvá dál. A také jejich životních postojů. Jsou to všichni naprosto normální lidé, kteří jsou pro svojí práci zapálení a chtějí jí dělat, jak nejlépe to jde. A v neposlední řadě se s nimi vždycky šíleně nasměju. 😊

 

Co byste přála českému pivovarství/české hospodě?

Samozřejmě jen to nejlepší. Hodně skvělých výčepních, kteří svou práci budou brát jako poslání, mnoho spokojených zákazníků a samozřejmě jen to nejlepší pivo. Sice jsme ušli už docela dlouhou cestu a výčepní řemeslo a samotné čepování se posunulo a je na velmi dobré úrovni, ale ještě je veliký kus cesty před námi. Bylo by super, kdybychom si jednoho dne mohli dát perfektně načepované pivo v jakékoliv hospodě, nemyslíte?

 

Rozhovor pro časopis Kvasný – č. 4/19